neděle 29. listopadu 2015

Střípky z listopadu + Adventní běhání 25/25

Krásnou neděli přeji! 
Listopad opět utekl jako voda a je na čase, abych o něm napsala pár řádků.
Jenomže...ono není moc o čem psát. Listopad byl pro mě totiž asi nejméně akční měsíc z celého uplynulého roku!

Více než polovinu měsíce jsem promarodila. Přepadla  mě klasická i střevní viróza a obě nemoci se na mě opravdu vyřádily. Skoro celý listopad jsem tedy bojovala s nemocemi, do toho chodila do práce a občas jsem se taky snažila psát bakalářku.
A běhání? 
Toho bylo tím pádem v listopadu opravdu pomálu! Každý měsíc se snažím přiblížit +- dvou stům naběhaným kilometrům, ovšem teď v listopadu jsem nedosáhla ani jedné stovky.
Jenže když na člověka skočí nemoc, tak to holt nejde lámat přes koleno. Alespoň si tělo trochu odpočinulo, protože v prosinci hodlám opět běhat ve velkém...

...bloggerka Babeta totiž vymyslela parádní výzvu: Adventní běhání 25/25. Princip je v tom, že budeme každý den, od prvního do pětadvacátého prosince běhat. Alespoň 30 minut. Tahle výzva se mi ohromně zalíbila, a tak jsem se rozhodla do ní okamžitě zapojit.
Vím, že to nebude úplně lehké, protože budou v prosinci dny, kdy budu od rána do večera v práci, večer bude brzy tma a mně se nebude chtít, ale holt to budu muset zvládnout.:)
(A navíc - moje největší přání, o které jsem napsala Ježíškovi, jsou běžecké GPS hodinky. A když Ježíšek uvidí, jak celý prosinec poctivě běhám, určitě mi je donese!)

Lidi v Praze, Ostravě a dalších větších městech mají trochu výhodu - nějaké dny v týdnu budou pořádat společné výběhy. V našem malém městě se něčeho podobného asi nedočkám (už dlouho přemýšlím, že bych nějaký společný výběh u nás v České Kamenici zorganizovala, ale bojím se, že by na výběh se mnou nikdo nepřišel:D), tak se s tím budu muset poprat sama.
Pokud byste se do výzvy chtěli taky zapojit, můžete tak učinit ve facebookové skupině TADY.


Co jsem ještě v listopadu dělala, krom toho, že jsem pracovala a stonala?
Tak třeba jsem si podala přihlášku na navazující studium do německé Žitavy, a to na obor International management. Ještě není nikde psáno, že mě tam přijmou (V první řadě musím v květnu odstátnicovat a ukončit své bakalářské studium managementu cestovního ruchu), ale moc bych si to přála.
Žitavu jsem byla minulý týden omrknout a poté, co jsem zde strávila jedno odpoledne, se mi tu začalo líbit ještě víc. Škola vypadala z venku rodinně a sympaticky a nacházela se přímo na náměstí v těsné blízkosti několika kaváren a cukráren. A to já můžu!:)



Na začátku měsíce bylo ještě pozdní babí léto, a tak jsme tu a tam vyrazili na nějakou tu procházku do přírody.
 ¨

Fotky jsou z výletu na Zámecký vrch, což je zřícenina hradu nad naším městem. Člověk se při výstupu docela zapotí, ale nahoře je nádherný výhled na Lužické hory. :)

Poslední věc, kterou mám v tomto článku na srdci, jsou moje přečtené knížky za listopad. Počkat...vlastně přečtená knížka. Ona totiž byla jenom jedna! (jsem ostuda) 
V listopadu jsem přečetla Jako zabít ptáčka od americké spisovatelky Harper Lee a moc se mi tahle knížka líbila! Ve zkratce prozradím, že je o problematice bělochů x černochů ve 30. letech 20. století v Americe a celý příběh je vyprávěn očima osmileté holčičky.  


To je pro dnešek ode mě vše. 
V prosinci a v dalších měsících ode mě čekejte pořádnou nálož článků: budu zkoušet Adventní běhací výzvu, na Silvestra a v únoru budu opět trochu více cestovat....a tak dále. :)
 Jak jste se měli v listopadu Vy? A co říkáte na Adventní výzvu, jdete do toho taky?

pátek 13. listopadu 2015

5 otázek, které zná (a nesnáší) každá běžkyně!

Všichni bystří čtenáři tohoto blogu jistě vědí, že běh je neodmyslitelnou součástí mého života. (Původně byl tento blog založen jako cestovatelský, ale už delší dobu zde články s běžeckou tematikou převládají.)
Za těch šest let, co pravidelně běhám, jsem si v vyslechla spoustu chvály, obdivu, kritiky, nepochopení...ale také otázek, které s tím mým běháním souvisí a které mi dokáží spolehlivě hnout žlučí! 
Čtěte, jaké to jsou.

...A prosím, neberte to 100% vážně. Není to žádný hejt, ani tím nechci nijak machrovat. Je to jen taková srandička.;)

1) Ještě běháš?
Situace: potkáte po dlouhé době někoho známého. Klábosíte o tom, jak jde život a on si vzpomene, že jste kdysi dávno běhávali. A tak se vás zeptá na nevinnou, prachobyčejnou otázku: "A Veru, ještě běháš?"
Vím, že na té otázce není vcelku nic špatného a že to dotyčný třeba myslí dobře, ale přesto mě to dokáže spolehlivě vytočit.
Proč bych už jako neměla běhat?
Nejsem ten typ člověka, co se pro něco nadchne a za měsíc ho to přestane bavit. Ale připadá mi (i když to třeba nemusí být pravda), že při položení takovéto otázky si ten dotyčný myslí, že jsem.
Běhám a běhat budu, dokud mi budou nohy sloužit. Tečka.

V horších případech může přijít i otázka "A proč to děláš?" :D


2) A to běháš i v zimě?
Jo, běhám!
Tuto otázku jsem slyšela snad staticíckrát, když jsem byla na Erasmu ve Finsku. Podle mě jí může položit jenom totálně sportem netknutá osoba.
Protože každý správný běžec (potažmo jakýkoli jiný sportovec) přece ví, že "neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení!" 
Jo, i v -20°C to šlo! :)

3) A nebojíš se sama?
Už spoustukrát jsem slyšela od mnoha holek, že by "chtěly běhat, ale bojí se". A divily se, že já se nebojím.
Proboha, proč bych měla?!
Já chápu, že ne všechna místa v naší zemi jsou 100% bezpečná. Už se mi dokonce párkrát stalo, že jsem v lese potkala divného chlápka a že jsem kolem něj proběhla s klíči (rozuměj bodnou zbraní) v ruce a se staženými půlkami.
Ale kdyby měl člověk přestat běhat jenom kvůli potenciálnímu nebezpečí úchyláků/sériových vrahů/kterýchkoliv dalších individuí, mohl by rovnou zůstat 24/7 zavřený doma nechodit vůbec nikam, ani do práce či do školy.
...ale pro jistotu si s sebou často beru trhacího psa. :) 

4) A není už to trochu moc?
Tohle je oblíbená otázka mojí maminky.
Na jednu stranu je na mě (pro mých pár chabých běžeckých úspěchů) hrdá, na druhou stranu mi s každou zdolanou metou říká, že už je to trochu moc a že bych se měla na ty ultramaratony vyprdnout. A nějaká Stovka? Ta prý pro takové křehké holčičky, jako jsem já, není. :)

(Vím, že třeba druhý den po Jizerském ultratrailu na mě opravdu nebyl moc hezký pohled, když jsem skoro nemohla sejít schody. Ale to neznamená, že je něčeho moc. Ne a ne a ne!)

5) A nemůžeš si tím svým běháním ublížit?
Tohle je zas častá otázka mé babičky.
Moje babička je moc hodná, milá a obětavá - no prostě klasická babička. Má ale svou teorii: moc tvrdě sportuji, mohla bych si tím ublížit a taky bych kvůli běhání mohla mít problém, až budu chtít mít děťátko.
Marně jí vysvětluji, že moje rekreační klusání párkrát do týdne (a sem tam nějaký ten delší závodík:D) opravdu není škodlivé, ba naopak. Že existují tisíce opravdových běžců, závodníků, kteří jedou třebas i dvoufázové tréninky, a tam už se nějaké ty dopady na zdraví objevit můžou. Ale mezi ně já opravdu nepatřím. :D

Tak co, moji běžečtí přátelé, máte to podobné?
Nebo vás napadají jiné/další běhací či sportovní otázky, které nemáte rádi? :)

neděle 1. listopadu 2015

Střípky z října

Dobrý večer! Říjen je za námi a přicházím s historicky druhými Střípky. (Ty zářijové si můžete přečíst ZDE)
Inu, jaký byl můj říjen?
Pohodový, ale zároveň dost nabitý!
Tento semestr nemám žádnou školu. (Studium o rok prodlužuji, protože jsem byla dva letní semestry za sebou v zahraničí. Zimní semestry jsem ale byla vždy doma, takže mám všechny předměty pro toto období splněné.) To ale neznamená, že bych se nudila. Pár dní v týdnu chodím na brigádu a v ty zbylé dny se snažím psát svoji bakalářku, běhám po lesích, vařím, uklízím a vyřizuji spoustu dalších věcí.

Běhání v říjnu bylo příjemné. Stále ještě relativně teplé počasí, krásně zbarvená příroda, listí šustící pod nohama. Předsevzela jsem si, naběhat tento měsíc přes 200 kilometrů. To jsem sice nesplnila (dala jsem "jen" nějakých 170), ale dalších minimálně 80 jsem nachodila na procházkách a na výletech.


Fotka je z dvaadvacetikilometrové túrky z Labáku, kterou jsme podnikli svátečního 28. října :)

Kromě běhání a turistice jsem letos propadla dalšímu sportu, o kterém jsem se tady na blogu asi ještě nezmiňovala: kruhovému tréninku. Už přes měsíc chodím dvakrát týdně na Kamenický kruháč.
Jinými slovy: poprvé v životě pravidelně posiluju.
A sklízím tím spoustu ovoce! :)
Zaprvé: posilování prospívá mému běhání, protože jsem se neskutečně zrychlila. A za druhé mi pomalu ale jistě začínají mizet bůčky na břiše, což je ale následek nejen kruháče, ale především mého nového života bez sladkostí.:)


Kromě obvyklého sportování jsem v září také přečetla několik více či méně hezkých knížek: 
Porodní bába (Katja Kettu) - silný válečný příběh z mrazivého Laponska.
Čas odejít (Jodi Picoultová) - knížka, ze které jsem byla dost rozpačitá. 350 stran jsem jí hltala a strašně se mi líbila, ale posledních pár stran udělal z celého příběhu neskutečnou hovadinu!
 Vzhůru (Bear Grylls) - parádní příběh o výstupu mého oblíbence na Mount Everest. :) 
Na světě nejsou jen pomeranče (Jeanette Wintersonová) - útlá knížečka se zajímavým námětem, kdy slečna z hluboce křesťansky založené rodiny zjistí, že je lesbička
...no a můj Sladký život bez cukru, o kterém byl koneckonců celý předchozí článek.



Také jsem během října vyrazila za kulturou do divadla, a to hned dvakrát: jednou na představení Shirley Valentine se skvělou Simonou Stašovou a podruhé na Petrolejové lampy, brutální klasiku ze své maturitní četby. 
Obě představení byla skvělá! 

Ke konci musím zmínit ještě jeden obrovský gurmánský zážitek, který jsem v říjnu měla. Vyrazily jsme společně s mojí mamkou na podzimní nákupy do Prahy a při té příležitosti jsme poprvé navštívily restauraci Ambiente Pizza Nuova.
Nachází se nedaleko Palladia a funguje tak, že zaplatíte 300Kč a za tu cenu můžete neomezeně konzumovat těstoviny a pizzy. Číšníci kolem vás neustále nosí různé pokrmy a co se vám líbí, to vám nandají. 
My jsme ochutnaly alespoň desatery těstoviny a každá minimálně 5 plátků pizzy. 
Byla to trochu prasečinka, ale musím říct, že to za to stálo - lepší pizzu jsem snad nejedla, a to ani v Itálii. :)

To je konec veledůležitých událostí z mého října. 
Byl opravdu pohodový, ale v listopadu už začne přituhovat: musím se obout do psaní bakalářky a taky začít vyřizovat přihlášku do navazujícího studia na německé VŠ, což s sebou nese velké množství byrokracie, která musí být do konce listopadu hotová.  
Držte mi palce a mějte se krásně! 

A napište, jaký byl Váš říjen! :)